- Dettagli
- Scritto da Anna Maria Di Leo
- Categoria: Versioni di greco - PLUTARCO
- Visite: 2
Ἔτι δὲ παιδὸς τοῦ Κάτωνος ὄντος, ἔπραττον οἱ σύμμαχοι τῶν Ῥωμαίων ὅπως μεθέξουσι τῆς ἐν Ῥώμῃ πολιτείας· καί τις Πομπαίδιος Σίλλων, ἀνὴρ πολεμικὸς καὶ μέγιστον ἔχων ἀξίωμα, τοῦ δὲ Δρούσου φίλος, κατέλυσε παρ´ αὐτῷ πλείονας ἡμέρας, ἐν αἷς γεγονὼς τοῖς παιδίοις συνήθης, „ἄγ´“ εἶπεν „ὅπως ὑπὲρ ἡμῶν δεήσεσθε τοῦ θείου συναγωνίσασθαι περὶ τῆς πολιτείας. “ ὁ μὲν οὖν Καιπίων διαμειδιάσας ἐπένευσε, τοῦ δὲ Κάτωνος οὐδὲν ἀποκριναμένου καὶ βλέποντος εἰς τοὺς ξένους ἀτενὲς καὶ βλοσυρόν, ὁ Πομπαίδιος „σὺ δ´“ εἶπεν „ἡμῖν ὦ νεανία τί λέγεις; οὐχ οἷος εἶ τοῖς ξένοις συλλαμβάνεσθαι πρὸς τὸν θεῖον ὥσπερ ὁ ἀδελφός;“ μὴ φθεγγομένου δὲ τοῦ Κάτωνος, ἀλλὰ τῇ σιωπῇ καὶ τῷ προσώπῳ δοκοῦντος ἀπολέγεσθαι τὴν δέησιν, ἀράμενος αὐτὸν ὁ Πομπαίδιος ὑπὲρ θυρίδος ὡς ἀφήσων, ὁμολογεῖν ἐκέλευεν, ἢ ῥίψειν ἔφασκεν, ἅμα τῇ τε φωνῇ τραχυτέρᾳ χρώμενος, καὶ ταῖς χερσὶν ἀπηρτημένον τὸ σῶμα πολλάκις ὑπὲρ τῆς θυρίδος κραδαίνων. Ἐπεὶ δὲ πολὺν χρόνον οὕτω διεκαρτέρησεν ὁ Κάτων ἀνέκπληκτος καὶ ἀδεής, καταθέμενος αὐτὸν ὁ Πομπαίδιος ἡσυχῇ πρὸς τοὺς φίλους εἶπεν· „οἷον εὐτύχημα τῆς Ἰταλίας ὅτι παῖς οὗτός ἐστιν· εἰ δ´ ἀνὴρ ἦν, μίαν οὐκ ἂν οἶμαι ψῆφον ἡμῖν ἐν τῷ δήμῳ γενέσθαι. “
- Dettagli
- Scritto da Anna Maria Di Leo
- Categoria: Versioni di greco - PLUTARCO
- Visite: 2
Αριστειδης ο του Λυσιμαχου Αθηναιος δια την δικαιουσυνην και επιεικειαν και ενδειαν υπο των Αθηναιων ετιματο και εστεργετο. Ουτος παινεινως διηγεν, αλλ'επι τουτω ουδεποτε εδεινοπαθει. Ο πλουσιος Καλλιας ποτε απεγραφετο υπο δου δημου, ο δ'ουν Αριστειδης παρερχετο και ημυνε του αμαρτωλω, οιτε δικασται αυτον της αιτιας απελυον. Ο δε Καλλιας χρυσιον αυτο επεμπεν, αλλ' ο Αριστειδης ουκ εδεχετο, οτι ελεγε τον του Καλλιου βιον τη του Αριστειδου πενια χρασθαι, αλλα την του Αριστειδου πενιαν του Καλλιου πλουτου καταφρονειν. Οτε ο Αριστειδης εξοστρακιζεσθαι υπο του δημου εμελλεν, εν τη εκκλησια αγροικος τις τω Αριστειδη ηγγιζε και αυτον ητει γραφειν εν τω αστρακω το του Αριστειδου ονομα ο μεν Αριστειδης ηρωτα "Τι κακον ο Αριστειδης πρασσει;" Ο δε αγροικος απεκρινετο· "Ουδενι, ουδε γιγνωσκω τουτον ανθρωπον, αλλα τραχυνομαι οτι πανταχου του Δικαιου ακουω"· Ο δε Αριστειδης επειδη τουτων ηκουεν, ουκ απεκρινετο ουδεν το ονομα εν τω οστρακω εγραφε και απεδιδου.
Aristide l'Ateniese figlio di Lisimaco a causa della giustizia e la bontà e l'indigenza era onorato e amato. Così viveva miseramente ma non si lamentava mai per questo. Il ricco Callia una volta era accusato dal popolo, e dunque Aristide andava e lo difendeva dall'errore, per cui i giudici lo scioglievano dalla colpa. Callia gli mandava oro, ma Aristide non accettava, poichè diceva che la vita di Callia si serve della povertà di Aristide, ma la povertà di Aristide non si cura della ricchezza di Callia. Quando Aristide stava per essere bandito per ostracismo dal popolo, nell'assemblea un tale contadino si avvicinava ad Aristide e gli chiedeva di scrivere il nome di Aristide sul coccio. Aristide chiedeva "Che male ha fatto Aristide". Il contadino rispondeva "Nulla, né conosco questo uomo, ma sono irritato perché ovunque sento parlare del "Giusto"". Aristide dopo che ascoltava queste cose, non rispondeva nulla, scriveva il nome sul coccio e restituiva.
- Dettagli
- Scritto da Anna Maria Di Leo
- Categoria: Versioni di greco - PLUTARCO
- Visite: 2
Reazione di Cesare alla notizia della morte Catone Uticense
Κάτωνα δὲ λαβεῖν ζῶντα φιλοτιμούμενος, ἔσπευδε πρὸς Ἰτύκην· ἐκείνην γὰρ παραφυλάττων τὴν πόλιν, οὐ μετέσχε τοῦ ἀγῶνος. πυθόμενος δ’ ὡς ἑαυτὸν ὁ ἀνὴρ διεργάσαιτο, δῆλος μὲν ἦν δηχθείς, ἐφ’ ᾧ δ’ ἄδηλον· εἶπε δ’ οὖν· „ὦ Κάτων, φθονῶ σοι τοῦ θανάτου· καὶ γὰρ σὺ ἐμοὶ τῆς σωτηρίας ἐφθόνησας“. ὁ μὲν οὖν μετὰ ταῦτα γραφεὶς ὑπ’ αὐτοῦ πρὸς Κάτωνα τεθνεῶτα λόγος οὐ δοκεῖ πρᾴως ἔχοντος οὐδ’ εὐδιαλλάκτως σημεῖον εἶναι· πῶς γὰρ ἂν ἐφείσατο ζῶντος, εἰς ἀναίσθητον ἐκχέας ὀργὴν τοσαύτην; τῇ δὲ πρὸς Κικέρωνα καὶ Βροῦτον αὐτοῦ καὶ μυρίους ἄλλους τῶν πεπολεμηκότων ἐπιεικείᾳ τεκμαίρονται καὶ τὸν λόγον ἐκεῖνον οὐκ ἐξ ἀπεχθείας, ἀλλὰ φιλοτιμίᾳ πολιτικῇ συντετάχθαι διὰ τοιαύτην αἰτίαν.
Cercando (Cesare) di prendere vivo Catone, si affrettava verso Utica: questo infatti poiché sorvegliava la città non aveva partecipato allo scontro. Venne a sapere poi che si era ucciso: allora, non si sa perché, ne fu palesemente colpito e disse: "Invidio la tua morte, o Catone, infatti tu hai disdegnato la salvezza che ti avrei accordato» Non però così mite e conciliante si mostrò Cesare in quell'opera che più tardi scrisse contro di lui: come si può pensare, infatti, che Cesare avrebbe risparmiato Catone da vivo, quando sul suo cadavere scaricò tanto veleno? D'altra parte la benevolenza che Cesare usò nei confronti di Cicerone, di Bruto e di migliaia di altri uomini che pure l'avevano combattuto, induce alcuni a ritenere che quel trattato sia stato scritto non per un sentimento di astio, ma per un motivo politico
- Dettagli
- Scritto da Anna Maria Di Leo
- Categoria: Versioni di greco - PLUTARCO
- Visite: 2
ὅλως δὲ πλείστην ἔχειν ἀτοπίαν οἱ περὶ τῶν γυναικῶν νόμοι τῷ Σόλωνι δοκοῦσι. μοιχὸν μὲν γὰρ ἀνελεῖν τῷ λαβόντι δέδωκεν: ἐὰν δ' ἁρπάσῃ τις ἐλευθέραν γυναῖκα καὶ βιάσηται, ζημίαν ἑκατὸν δραχμὰς ἔταξε: κἂν προαγωγεύῃ, δραχμὰς εἴκοσι, πλὴν ὅσαι πεφασμένως πωλοῦνται, λέγων δὴ τὰς ἑταίρας. αὗται γὰρ ἐμφανῶς φοιτῶσι πρὸς τοὺς διδόντας. ἔτι δ' οὔτε θυγατέρας πωλεῖν οὔτ' ἀδελφὰς δίδωσι, πλὴν ἂν μὴ λάβῃ παρθένον ἀνδρὶ συγγεγενημένην.
In generale le leggi relative alle donne emanate da Solone sembrano contenere una cerca quantità di cose strane. Egli concesse il diritto di uccidere l'adultero sorpreso in flagrante. Viceversa comunicò soltanto una multa di 100 dramme a uno che avesse rapito una donna libera e le avesse fatto violenza e di 20 dramme se l'avesse rapita consensualmente non considerando il caso di quante si prostituiscono apertamente, donne che egli chiamò "etere". Queste infatti vanno pubblicamente con gli uomini che le pagano. Proibì ancora di vendere figlie e sorelle a meno che uno non trovasse che si erano unite ad un uomo prima di sposare.
- Dettagli
- Scritto da Anna Maria Di Leo
- Categoria: Versioni di greco - PLUTARCO
- Visite: 2
Irrisolutezza di Annibale versione greco Plutarco
Λέγονται δὲ πεσεῖν μὲν ἐν τῇ μάχῃ Ῥωμαίων πεντακισμύριοι, ζῶντες δ’ ἁλῶναι τετρακισχίλιοι, καί μετὰ τὴν μάχην οἱ ληφθέντες ἐπ’ ἀμφοτέροις τοῖς στρατοπέδοις μυρίων οὐκ ἐλάττους. Τὸν δ’ Ἀννίβαν ἐπὶ τηλικούτῳ κατορθώματι τῶν φίλων παρορμώντων ἅμ’ ἕπεσθαι τῇ τύχῃ καὶ συνεπεισπεσεῖν ἅμα τῇ φυγῇ τῶν πολεμίων εἰς τὴν πόλιν, πεμπταῖον γὰρ ἀπὸ τῆς νίκης ἐν Καπιτωλίῳ δειπνήσειν, οὐ ῥᾴδιον εἰπεῖν ὅστις ἀπέτρεψε λογισμός, ἀλλὰ μᾶλλον δαίμονος ἢ θεοῦ τινος ἐμποδὼν στάντος ἔοικεν ἔργον ἡ πρὸς τοῦτο μέλλησις αὐτοῦ καὶ δειλίασις γενέσθαι. Διὸ καί Βάρκαν τὸν Καρχηδόνιον εἰπεῖν μετ’ ὀργῆς πρὸς αὐτόν λέγουσι· «Σὺ νικᾶν οἶδας, νίκῃ δὲ χρῆσθαι οὐκ οἶδας». Καίτοι τοσαύτην μεταβολὴν ἡ νίκη περὶ αὐτὸν ἐποίησεν, ὡς πρὸ τῆς μάχης οὐ πόλιν, οὐκ ἐμπόριον, οὐ λιμένα τῆς Ἰταλίας ἔχοντα, χαλεπῶς δέ καὶ μόλις τά ἐπιτήδεια τῇ στρατιᾷ δι’ ἁρπαγῆς κομιζόμενον, ὁρμώμενον ἀπ’ οὐδενός βεβαίου πρὸς τὸν πόλεμον, ἀλλ’ ὥσπερ λῃστηρίῳ μεγάλῳ τῷ στρατοπέδῳ πλανῶμενον καὶ περιφερόμενον, τότε πᾶσαν ὀλίγου δεῖν ὑφ’ αὑτῷ ποιήσασθαι τὴν Ἰταλίαν.